Galerie buddhistického umění

Galerie buddhistického umění - je umístěna v nově rekonstruovaném objektu bývalé vodárenské věže v Třeboni, postavené roku 1909 podle projektu významného českého architekta Jana Kotěry (1871 - 1923).  První architektonické studie současných úprav interiéru vytvořil Ing. arch. Stanislav Toman, konečnou verzi projektu pak dotvořil Štěpán Klečka. Stavební úpravy byly zdárně ukončeny a kolaudace objektu proběhla v říjnu 2012. Slavnostní otevření Galerie pak proběhlo 19. května 2013 za přítomnosti Jeho Ctihodnosti Chamba Lamy D. Čojdžamce, předsedy Senátu PČR Milana Štěcha, senátora Jaroslava Doubravy, poslance PČR Vítězslava Jandáka, vedení velvyslanectví Mongolska v ČR a vedení města Třeboň.

V interiéru vodárenské věže je instalována unikátní stálá expozice buddhistického malířského umění Mongolska, Tibetu, Číny a Japonska.

Dnem 20.12.2017 se majitelem poloviny sbírky stalo Náprstkovo muzeum v Praze ( organizační složka Národního muzea). Rekonstruovaný objekt vodárenské věže i s přilehlým parkem "Zahrada soucitu" byl téhož dne bezúplatně předán městu Třeboň.

 

Provoz Galerie nyní zajišťuje Turistické informační centrum Třeboň ( viz. kontakt níže) v těsné spolupráci s Náprstkovo muzeem.

Vedoucí oddělení Turistického informačního centra
Město Třeboň
Palackého nám. 46/II
379 01 Třeboň
Tel: +420 607 099 220
http://www.mesto-trebon.cz/
michaela.kajerova@mesto-trebon.cz

Turistické informační centrum
Masarykovo nám. 1
379 01 Třeboň
Tel: +420 384 721 169
Mobil: +420 724 064 504
http://www.itrebon.cz/
info@itrebon.cz

 

 

Buddhismus -  je nábožensko-filosofický systém, jehož základ vytvořil Gautama Buddha pravděpodobně v 5. století př. n. l. v severovýchodní Indii. Jedná se o jedno z nejrozšířenějších světových náboženství, které vyznává přibližně 230 - 500 miliónů lidí.

Z období Buddhova života o něm neexistují žádné písemné zprávy, naše znalosti jeho učení vychází z tzv. pitak, které sice byly sepsány až po jeho smrti, nicméně se lze domnívat, že v nich je obsaženo učení velmi blízké původnímu učení Buddhy.

Někdy je buddhismus označován jako ateistické náboženství, protože Buddha o Bohu nikdy nemluvil. Jenomže tohle není  tak docela pravda - Buddha nepoužil slova Bůh, protože v hinduistickém náboženství tehdy existovalo příliš mnoho bohů, vlastně představ o Bohu, které chtěl Buddha vymýtit. Ale řekl jasně (a jeho slova se dodnes zachovala v obou sbírkách - tj. mahájánském i hínajánském koši súter):

" Existuje něco, co je nezrozené, nepočaté, nestvořené a nesložené, mniši, a kdyby nebylo toho, co je nezrozené, nepočaté, nestvořené a nesložené, nebylo by ani toho, co je zrozené, počaté, stvořené a složené. Nebylo by úniku ze strasti"

Tímto způsobem vlastně popsal Buddha Boha v obou jeho aspektech - jako nehybnou tichou a nepoznatelnou "univerzální mysl" (v níž vše existuje) a věčně se pohybující dynamickou "světovou mysl" (která vše oživuje).

 

 

 

Buddhistické – vadžrájánové umění Mongolska, Tibetu a Číny     

 Mongolsko-tibetský buddhismus - vadžrajána (v Evropě více známý  jako lámaismus), tvoří jeden celek s buddhismem Tibetu a je rozšířen v severní Číně. Mandžuští císařové dynastie Čching, sídlící v Pekingu, rovněž vyznávali tuto variantu buddhismu. Vznikla tak tři střediska – Tibet, Mongolsko a Peking, z nichž Tibet a tibetština měly postavení velmi podobné úloze latiny a Říma ve středověké evropské kultuře.

Lámaismus se vyznačuje hlubokým vlivem esoterických tantristických představ s důrazem na magické praktiky, které do Tibetu přinesl učitel buddhismu Padmasambhava ze severní Indie.

Námětem tohoto umění jsou vizualizovaná témata meditace v podobách Buddhy Šakjamuniho, zakladatele buddhismu, a bódhisattvů ochranných božstev v klidné meditativní či naopak v hrozivé podobě. Typickým projevem je zobrazování božstev v sexuálním spojení s jejich ženskými protějšky, kdy božstva emanují nejvíce svou sílu.   

Výtvarná díla vytvářeli mniši jako součást svých náboženských povinností podle návrhů. Všechny projevy jsou vázány přísnými ikonografickými předpisy, přesto se však stylem, kompozičním pojetím, i atributy jednotlivých božstev liší klášter od kláštera. V Mongolsku pak působila silná tradice  hlavního buddhistického představitele Dzanabadzabara, vynikajícího sochaře 17.století.

Obrazy, thanky se malují na šepsované plátno minerálními nebo rostlinnými barvami. Poté se paspartují do hedvábných textilií, většinou hedvábných brokátů a vytvářejí tak formu podobnou čínským malovaným svitkům. Paspartování do textilií umožňuje svinutí thanek a tudíž jejich snadný transport, což je významné pro kočovnickou společnost, byť řada klášterů sídlila v trvalých zděných budovách. Podobně jako rozměrné thanky vznikaly i miniaturní obrázky do škapulířů.

 

Bronzové sochařské práce se odlévaly metodou ztraceného vosku a často se zdobily zlacením za horka. I miniaturní sošky jsou tak vlastně vždy jedinečným originálem. Mongolové vynikali znalostí uměleckého řemesla, v němž dosahovali nejen vysoké technické náročnosti, ale i vynikajícího dekorativního účinku.
            
V Galerii prezentovaná sbírka ukazuje především tradiční mongolskou  tvorbu posledních staletí, převážně od 18. do první poloviny 20. století, která v samotném Mongolsku byla zejména ve 30.-40. létech v rámci boje proti buddhismu mohutně ničena.