Galerie buddhistického umění

  • Vodárenská věž po úpravě okolí
    Vodárenská věž po úpravě okolí
  • Dopis mongolského ministra kultury
    Dopis mongolského ministra kultury
  • Dopis Ctihodného Chamba Lamy Čojdžamce
    Dopis Ctihodného Chamba Lamy Čojdžamce
  • Dobový plán výstavby vodárenské věže
    Dobový plán výstavby vodárenské věže
  • Plán rekonstrukce na Galerii
    Plán rekonstrukce na Galerii
  • První veřejná prezentace idejí a vizí
    První veřejná prezentace idejí a vizí
  • 1. modlitba za realizaci Galerie
    1. modlitba za realizaci Galerie
  • Lama Enkhbat - 30.4.2006
    Lama Enkhbat - 30.4.2006
  • Umístění chadaku s modlitbou na věž
    Umístění chadaku s modlitbou na věž
  • Chamba Lamovi se záměr líbil
    Chamba Lamovi se záměr líbil

Galerie buddhistického umění - je umístěna v nově rekonstruovaném objektu bývalé vodárenské věže v Třeboni, postavené roku 1909 podle projektu významného českého architekta Jana Kotěry (1871 - 1923).  První architektonické studie současných úprav interiéru vytvořil Ing. arch. Stanislav Toman, konečnou verzi projektu pak dotvořil Štěpán Klečka. Stavební úpravy byly zdárně ukončeny a kolaudace objektu proběhla v říjnu 2012. Slavnostní otevření Galerie pak proběhlo 19. května 2013 za přítomnosti Jeho Ctihodnosti Chamba Lamy D. Čojdžamce.

V interiéru vodárenské věže je instalována unikátní stálá expozice buddhistického malířského umění Mongolska, Tibetu, Číny a Japonska.

   

Otevírací doba:

              červenec – srpen (každý den prohlídky v 11.00, 13.00, 15.00 a 17.00)

              březen-červen, září – listopad  (prohlídky  So a Ne – pouze dle předchozí dohody)

 

Informace:  Anudar Klečková, tel.: 607 435 328,  mail: kleckova.a@email.cz


Vstupné:

         plné       -  150 Kč/osobu

         snížené  -  100 Kč/osobu (děti do 15 let a senioři)

         rodinné  -  350 Kč (max. 2 dospělí + 3 děti)


 


 

 
 
 

 

Buddhismus -  je nábožensko-filosofický systém, jehož základ vytvořil Gautama Buddha pravděpodobně v 5. století př. n. l. v severovýchodní Indii. Jedná se o jedno z nejrozšířenějších světových náboženství, které vyznává přibližně 230 - 500 miliónů lidí.

Z období Buddhova života o něm neexistují žádné písemné zprávy, naše znalosti jeho učení vychází z tzv. pitak, které sice byly sepsány až po jeho smrti, nicméně se lze domnívat, že v nich je obsaženo učení velmi blízké původnímu učení Buddhy.

Někdy je buddhismus označován jako ateistické náboženství, protože Buddha o Bohu nikdy nemluvil. Jenomže tohle není  tak docela pravda - Buddha nepoužil slova Bůh, protože v hinduistickém náboženství tehdy existovalo příliš mnoho bohů, vlastně představ o Bohu, které chtěl Buddha vymýtit. Ale řekl jasně (a jeho slova se dodnes zachovala v obou sbírkách - tj. mahájánském i hínajánském koši súter):

" Existuje něco, co je nezrozené, nepočaté, nestvořené a nesložené, mniši, a kdyby nebylo toho, co je nezrozené, nepočaté, nestvořené a nesložené, nebylo by ani toho, co je zrozené, počaté, stvořené a složené. Nebylo by úniku ze strasti"

Tímto způsobem vlastně popsal Buddha Boha v obou jeho aspektech - jako nehybnou tichou a nepoznatelnou "univerzální mysl" (v níž vše existuje) a věčně se pohybující dynamickou "světovou mysl" (která vše oživuje).

Buddha zdůrazňoval, že kořenem utrpení je nevědomost (zaslepenost), která chápe jevy světa jako nezávislé (jako by měly svou vlastní nezávislou existenci) – v prvé řadě pak existenci našeho vlastního těla. Proto věnoval tolik pozornosti právě zničení této nevědomosti, tj.:
1. zničení představy o identitě našeho „já“ s naší vlastní bytostí
2. zničení představy o trvalé, ze sebe samé vyvěrající identity ostatních věcí
K překonání těchto nevědomostí doporučoval meditaci o Prázdnu (šúnjatá - prázdno, bezobsažnost).
 
 
      Za esenci nauk o Prázdnotě je považována jedna z nejznámějších a nejvlivnějších súter mahájánového buddhismu tzv. Hrdaja-sútra (Sútra srdce), která v jediné větě objasňuje podstatu či jádro pravého poznání transcendentální moudrosti: 
                               „VŠECHNY JEVY JSOU BEZOBSAŽNÉ“
      Je to právě a pouze toto Prázdno (bezobsažnost), které skutečně je, které existuje. Je to tedy jakási existence v ne-existenci. Úsilí o nabytí bezobsažnosti všech jevů je konečným cílem každého buddhisty a cestu k němu spolehlivě ukazují pradžňáparamitové texty.
       Pradžňáparamitové texty jsou filozofické spisy vznikající v Indii od 1. stol. před n.l..  V konkrétní praxi se pod páramitami nejčastěji rozumí 6 stupňů nebo prostředků duchovního zdokonalování, o jejichž osvojení má usilovat každý stoupenec toužící po duchovním osvícení (bódhi). Tyto stupně spočívají v praktikování a maximálním rozvíjení 6 základních cností:
    1. dobročinnost (dána)
    2. mravnost, ukázněnost (šíla)
    3. trpělivost, snášenlivost (kšánti)
    4. rozhodnost, odhodlanost (vírja)
    5. soustředění mysli, meditace (dhjána)
    6. pravé poznání, transcendentální moudrost (pradžňá)  
       K této šestici páramit přistupují další 4 páramity, chápané někdy pouze jako rozvedení šesté páramity pradžná:
    7. schopnost volby a aplikace správných prostředků (upája)
    8. duchovní zaslíbení, oddaná modlitba (pranithána)
    9. duchovní síla, statečnost (bala)
  10. poznání, moudrost (džňána)

 

 

 

 

Buddhistické – vadžrájánové umění Mongolska, Tibetu a Číny     

 

 Mongolsko-tibetský buddhismus - vadžrajána (v Evropě více známý  jako lámaismus), tvoří jeden celek s buddhismem Tibetu a je rozšířen v severní Číně. Mandžuští císařové dynastie Čching, sídlící v Pekingu, rovněž vyznávali tuto variantu buddhismu. Vznikla tak tři střediska – Tibet, Mongolsko a Peking, z nichž Tibet a tibetština měly postavení velmi podobné úloze latiny a Říma ve středověké evropské kultuře.

Lámaismus se vyznačuje hlubokým vlivem esoterických tantristických představ s důrazem na magické praktiky, které do Tibetu přinesl učitel buddhismu Padmasambhava ze severní Indie.

Námětem tohoto umění jsou vizualizovaná témata meditace v podobách Buddhy Šakjamuniho, zakladatele buddhismu, a bódhisattvů ochranných božstev v klidné meditativní či naopak v hrozivé podobě. Typickým projevem je zobrazování božstev v sexuálním spojení s jejich ženskými protějšky, kdy božstva emanují nejvíce svou sílu.   

Výtvarná díla vytvářeli mniši jako součást svých náboženských povinností podle návrhů. Všechny projevy jsou vázány přísnými ikonografickými předpisy, přesto se však stylem, kompozičním pojetím, i atributy jednotlivých božstev liší klášter od kláštera. V Mongolsku pak působila silná tradice  hlavního buddhistického představitele Dzanabadzabara, vynikajícího sochaře 17.století.

Obrazy, thanky se malují na šepsované plátno minerálními nebo rostlinnými barvami. Poté se paspartují do hedvábných textilií, většinou hedvábných brokátů a vytvářejí tak formu podobnou čínským malovaným svitkům. Paspartování do textilií umožňuje svinutí thanek a tudíž jejich snadný transport, což je významné pro kočovnickou společnost, byť řada klášterů sídlila v trvalých zděných budovách. Podobně jako rozměrné thanky vznikaly i miniaturní obrázky do škapulířů.

 

Bronzové sochařské práce se odlévaly metodou ztraceného vosku a často se zdobily zlacením za horka. I miniaturní sošky jsou tak vlastně vždy jedinečným originálem. Mongolové vynikali znalostí uměleckého řemesla, v němž dosahovali nejen vysoké technické náročnosti, ale i vynikajícího dekorativního účinku.
            
V Galerii prezentovaná sbírka ukazuje především tradiční mongolskou  tvorbu posledních staletí, převážně od 18. do první poloviny 20. století, která v samotném Mongolsku byla zejména ve 30.-40. létech v rámci boje proti buddhismu mohutně ničena.